"Bavoráci"
4.12.2015  /  Rubrika: Zajímavosti

"Vránkovi začali budovat nejstarší dealerství BMW v zemi už v době, kdy se motorům ze Západu muselo říkat šicí stroj."

Přinášíme Vám článek z prosincového čísla magazínu Forbes...

Když se podíváte od kostela, uvidíte Ježíše. Na tom by nebylo nic tak divného, kdyby nestál zhruba půl kilometru daleko na nejvyšším kopci a v zapadajícím slunci něco nápadně nepřipomínal. Doširoka rozpřažené žehnající ruce, jednoduché linie, socha Krista Spasitele - Rio de Janeiro. Chybí tady jen lanovka, protože nejsme v Brazílii, ale v Podolí u Brna. A poměry jsou tudíž trochu menší. „Je to kopie jedna ku deseti. Socha je z 200 let starého dubu od Dyje, vysoká tři metry, na třímetrovém betonovém podstavci," říká Miloš Vránek, když už stojíme těsně pod ní. O téhle soše ví všechno, protože ji za a) vymyslel, za b) vyřezal a za c) postavil na vlastní zahradě. Obci, kde 71 let žije a v níž je aktuálně asi nejznámější rodák, tak dal novou dominantu.
„Napadlo mě to, když jsme před dvěma lety šli z půlnoční a podíval jsem se na kopec. Říkal jsem si, že by tam mohl stát takový symbol smíření a ochrany obce. Slušným lidem se to líbí, ostatních se radši neptám," říká s úsměvem muž, který není ani řezbář, ani profesionální sportovec a vlastně ani automechanik. Přesto doma v garáži už 50 let opracovává dřevo, přesto v 70. letech jezdil závodně silniční cyklistiku za brněnský Favorit a nechal si patentovat něco jako dnešní nášlapné pedály Spd a přesto tři kilometry odtud vzdušnou čarou sídlí společnost, která je služebně nejstarším dealerem BMW v zemi. Miloš Vránek ji nazval Renocar a z hlediska financí to není žádný drobek. Loni utržila 1,8 miliardy korun a vydělala 45 milionů čistého. S tisícovkou prodaných bavoráků ročně, zhruba dvoustovkou vozů Mini a desítkami motorek je s přehledem číslem dvě na českém trhu. A díky tomu, že se na jejím chodu podílejí už dvě generace, ji Forbes pro letošek řadí na 52. místo v našem žebříčku největších českých rodinných firem.

TÁTA JE FENOMÉN. Vystudoval průmyslovku, rukama vybudoval firmu, zároveň ale zvládl vše řídit z hlediska ekonomiky a účetní mu dodnes nestačí, když prohlíží čísla," říká Vránkův starší syn Miloš, který spolu s bratrem Pavlem poslední dva roky skupinu výkonně řídí. Jejich otec se z provozního vedení stáhl poté, co Renocar otevřel svou druhou velkou pobočku a rozkročil se tak z domácího Brna do pražských Čestlic. „Někdy v roce 2011 jsme si všichni tři sedli a rozhodli se, že chceme přeskočit z okresního přeboru do extraligy. A že uděláme vše pro to, abychom získali pořádné dealerství v Praze, kde tehdy automobilka vypsala soutěž na nového prodejce," říká Pavel Vránek.
To už později sedíme v kanceláři nad moderním autosalonem v Brně Slatině, kde se od roku 1991 Vránkovi kolem aut točí. Samozřejmě tehdy ještě v pronajatých a nesrovnatelně skromnějších prostorách. Pavel - dnešní výkonný šéf Renocaru, který má odpovědnost hlavně za provoz firmy, zatímco jeho bratr Miloš vede prodeje a marketing, si vzal projekt „Praha" na starost, rok hledal vhodné pozemky a nakonec pod časovým presem stihli na podzim roku 2013 slavnostní otevření. Výsledkem je, že loni firmě meziročně vzrostly tržby o 48 procent. Když se čestlické dealerství otevřelo, vrátil se Miloš Vránek tam, kde původně vše začalo. Tedy ke starým bavorákům. Přestěhoval si kancelář z hlavní brněnské budovy do přilehlé renovační dílny, kde dnes jako nejcitovější exponát stojí bílé BMW 326 z roku 1936. Dvoudveřový čtyřmístný kabriolet byl totiž v roce 1968 vůbec prvním autem, které si koupil. „Vybíral jsem si tehdy mezi starou tatrou, mercedesem a bavorákem, udělal jsem si velké porovnávací tabulky a nakonec se mi nejvíce zalíbila mnichovská technika," vzpomíná na rok, kdy se mu také narodil první syn a on investoval 12 tisíc Kčs do starého auta, aby měl jak s rodinou jezdit. Vrátil se tehdy z kopřivnické Tatry, kam musel nastoupit po škole na umístěnku, domů do brněnského Zetoru, kde začal pracovat jako technický mistr, a postupně se vypracoval až na konstruktéra. A doma v garáži stále více propadal znaku BMW.
Zde malá odbočka: jestli z někoho srší podnikatelská energie, je to stále ještě Miloš Vránek. Zpovzdálí sleduje firmu a radí se strategickými věcmi, věnuje se profesionální renovační autodílně, sponzoruje místní dětské sportovní kluby (dětský basketbal je v Podolí třetí nejlepší v republice a občas porazí třeba pražskou Spartu) a trochu uvažuje o tom, že by se mohl pustit také do vlastní restaurace. Těžko si ho tedy představit, že by se v mládí spokojil jen s jednou prací a pravidelným docházením do Zetoru. Byť doba podnikání nepřála, a část ekonomiky se tak musela točit řekněme v šedé zóně.
„Nikdy jsem nedělal takové to - seženu rozbité auto v zahraničí, spravím a prodám. Ale postupně se ke mně do garáže naučili jezdit lidé, kteří měli BMW i za komunistů, a já jim je spravoval," říká Vránek, jenž se v roce 1976 přihlásil, že bude zadarmo čistit auta na brněnském veletrhu, kde tehdy poprvé oficiálně vystavovala jeho vysněná značka. Zároveň se začal učit německy a začal si budovat v okolí západoněmecké automobilky kontakty. Staral se tak vždy například o sportovní týmy, které jezdily na brněnskou Velkou cenu závodů automobilů, založil automotoklub BMW a v roce 1988 uspořádal první mezinárodní sraz BMW ve východním bloku. Průběžně přitom renovoval staré veterány a potýkal se s nedostatkem náhradních dílů na tehdy nové bavoráky. Tyto díly jste sice mohli objednat přes Tuzex či Mototechnu, ale bylo to velmi drahé, nepružné a také to chtělo nejdříve sehnat bony či valuty. Takže se do republiky dostávaly různě, třeba když mělo přijet pár kamionů naložených závodními vozy na brněnský okruh. „Občas jsme si se známými partnery z BMW psali v takových náznacích. Oní třeba motoru v dopisech říkali šicí stroj. Policajti, kteří obvykle dopisy ze Západu četli, to asi stejně chápali, ale nechávali to být," směje se dnes Vránek, který nikdy nebyl členem KSČ a od roku 1985 nemohl jezdit už ani na Balaton, protože ho předtím napadlo, že by svůj vynález: bezpečnostní cyklistický pedál - obdobu dnešních nášlapných „espédéček" - mohl nabídnout k výrobě na Západě. „Nejdříve jsem sjezdil celou republiku od Aše do Košic, ale nikdo to tady nechtěl dělat, tak jsem začal shánět kamarády venku. A to už se režimu nelíbilo a dal najevo svou moc," dodává muž, který také zužitkoval svou oblíbenou práci se dřevem a přes družstvo uměleckých řemesel v 80. letech prodával vyřezávané misky a svícny (takových osm stovek k platu se měsíčně hodilo, říká dnes). Pár památečních kousků byste ještě našli u něj doma na krbové římse.

VZTAH K AUTŮM po něm přebírali také synové. "vzpomínám si, že jedno léto v osmdesátých letech jsme třeba celé strávili v garáži a na zahradě renovací jedné třidvaosmičky. Vůbec nám to nevadilo, byli jsme u toho šťastní," říká Miloš Vránek mladší, který přitom později vystudoval medicínu a deset let profesního života se jí také věnoval. „Když se táta v roce 1990 pral za to, aby získal oficiální zastoupení BMW, já jsem se učil anatomii," dodává lékař, který ale nakonec stejně podlehl volání rodinné tradice, postupně opustil praxi neurologa v Břeclavi a před 12 lety se začal naplno věnovat prodejům Renocaru.
Abychom byli přesní, Vránkovi měli nakonec ty garáže dvě. Už v roce 1988 totiž dokončili za pomoci členů BMW klubu téměř profesionální autodílnu (bývalou stodolu) najiném místě v Podolí a Miloš Vránek spolu s dalšími pěti lidmi založil výrobní družstvo na opravy a renovace bavoráků. Jinak řečeno, režim povoloval a toto byla jedna z mála možností, jak začít podnikat na sebe. „Za první
rok jsme vytvořili zisk, asi 15 tisíc Kčs na hlavu, a družstevníci si ho chtěli hned rozdělit mezi sebe. Mně se to nelíbilo, měl jsem pocit, že se musí nejprve investovat, ale co jsem mohl dělat," říká otec zakladatel, kterého tak listopad 1989 zastihl už prakticky jako soukromníka, byť si nadcházející změny těžko uměl představit. Když v roce 1990 poprvé žádal o dealerství BMW, přivedl Němce z automobilky do tehdejší dílny. „Mně to tehdy ani nijak nedocházelo, že jsme ve stodole. Všechno tam vcelku fungovalo, všude originální díly, opravdu mi nedošlo, že je to musí naprosto šokovat," směje se, i když tehdy s žádostí pochopitelně neuspěl.
Pak ale věci dostaly spád. Stodola putovala k restituentům, Miloš Vránek spolu se synem Pavlem, který tehdy dodělával ČVUT v Praze, založili společnost s ručením omezeným Renocar, pronajali si prostory v Brně Slatině a díky svým kontaktům v automobilce vybudovaným přes veterány nakonec v roce 1991 dealerství získali. Spolu s nimi začínal jako první na trhu také především v Praze slavný prodejce BMW Bychl, který už je dnes pouze oficiálním servisem automobilky. Mimochodem, dealerů nových vozů BMW je v ČR aktuálně 14 a stojí za nimi osm firemních skupin.

JAK VYPADÁ RENOCAR, který zaměstnává 160 lidí, dnes? Vránkovi do brněnského areálu, který koupili v dražbě za 30 milionů korun, už investovali zhruba půl miliardy, kromě BMW se hodně soustředí na vozy Mini, stále prodávají motorky s modrobílým znakem a zakládají si také na tom, že drží velké zásoby. Miloš Vránek mladší odhaduje, že ve zhruba 250 vozech určených k přímému prodeji má firma průběžně uloženo nějakých 300 milionů korun, což jí samozřejmě váže hotovost, ale na druhou stranu je šance, že si zákazník vybere vůz bez obvyklého čekání. Skupina za dobu své existence obsloužila téměř deset tisíc lidí a je jasné, že ne vždy se vše povede na sto procent. V létě si na její služby veřejně stěžoval Pavel Eliáš, který si nechtěl převzít vůz, jenž mu jako nový dvakrát po sobě přestal jet. Nakonec vše skončilo smírem. „Stále se musíme učit, jak se zákazníky lépe komunikovat, vysvětlovat, a je-li to třeba, musíme se umět i omluvit," říká k tomu Pavel Vránek, který se ve finále řešení nepříjemné situace, jež vznikla v Praze, ujal osobně. „Chodím k Vránkovým už určitě 15 let a vždy se ke mně chovali férově. Kdyby Renocar nevedli, tak bych možná už dávno jezdila něčím jiným než bavoráky," říká na adresu rodinné firmy Renata Baierová, která jako franšízantka provozuje nejvíce restaurací McDonalďs v Česku a své hlavní sídlo má v Brně. Vránkovi několik let koketovali také se značkami Ope! a Chevrolet, ale nakonec se jejich dealerství vzdali. „Nevycházelo to ekonomicky, jen by nám to dál bralo energii, tak jsme jim to vrátili. Už provozujeme jen jejich servis," říká Miloš Vránek mladší, který připouští, že i u BMW se větší zisky dělají na servisu než na prodeji nových aut, ale zároveň odmítá plošně přistoupit na hru nulových marží, která se mezi prodejci napříč různými značkami rozmáhá. V poslední době se mu zalíbil operativní leasing, který na českém trhu loni ve velkém rozjela Škoda Auto a ostatní automobilky se k ní postupně přidávají. Podle Vránka díky relativně nízkým měsíčním splátkám slouží jako dobrý akvíziční nástroj do světa BMW pro lidi, kteří jsou příznivci značky, ale nemohou si dovolit dát hned milion korun za auto.
Dnes druhou generaci Vránkových začíná doplňovat generace třetí (každý z bratrů má dvě dospívající děti, které chodí do firmy občas pomáhat například o víkendu či o prázdninách), takže rodina uvažuje hodně dopředu a neopouští ji apetit na další růst. A to i přes nová dealerství mnichovské značky, pokud by se k tomu naskytla příležitost. Obecně může investice do nového prodejního a servisního zázemí vyjít kolem 200 milionů korun, takže dealeři dnes musejí být připraveni investovat dost hotovosti ze svého. „My jsme nikdy firmu nepřehřívali a nejeli na hraně, takže zdroje na investování máme. Vždy jsem chtěl mít věci důkladně rozmyšlené a v tom kluci pokračují. Takže jsem rád, že jsem díky nim nikdy nemusel uvažovat o tom, že bych firmu prodal," říká Miloš Vránek starší s tím, že další směr už je v rukou jeho nástupců. Za sebe ví, že musí investovat ještě trochu jinak: „Dal jsem si teď předsevzetí, že chcí objet všechny lidi, kteří mi v životě a v byznysu kdy pomohli, a osobně jim poděkovat. Tím se teď budu nějakou dobu bavit. A kromě toho má před sebou ještě další zábavu. Na jeho ponku doma v garáži už stojí dřevěná hlava Napoleona, kterou pomalu opracovává podle shromážděných podobizen a bust. Ladí teď vystouplost brady (musíte opatrně, když jednou říznete, dřevo už nespravíte, říká tvůrce), tělo v životní velikosti se teprve chystá. Pokud by vás to zajímalo, císař měřil přesně 168 centimetrů, což dalo chvíli práci ověřit. Dříve se totiž uvádělo, že měl jen 153 centimetrů, šlo ovšem o nesprávný přepočet z francouzských palců. Když se Miloš Vránek podívá ze vrat své dílny, vidí až na návrší Žuráň, odkud Napoleon řídil svou vítěznou bitvu u Slavkova. Je jasné, jakým směrem bude hotová socha putovat.

Zdroj: Forbes 12/2015
Text: Jaroslav Mašek / Foto: Jiří Turek, Jana Jabůrková
forbes 12/2015

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Rozumím.
Více informací